BEZ JASNÝHO CÍLE A VIZE TO NENÍ ŠŤASTNÁ CESTA 🛠️

Jsem z minulýho roku tak trochu unavenej. S mým kolegou Vláďou, aka Fazolem, jsme totiž s naším podnikáním udělali neskutečnej kus práce. Samotnýho mě překvapuje, kam jsme s blížící se 40tkou ochotný a schopný naši vůli dřít, ještě posouvat. Dřeme jak vzteklý a hladoví psi. Je to ale jiná únava, než jsem cítil při mý eskapádě s burnoutem před nedávnem. O tom jsme povídali v tomhle podcastu. Tentokrát totiž víme, kam jdeme. Živě si pamatuju ten nepříjemnej pocit, kdy sedím v Děčíně v domě, ve kterym jsem vyrostl, a snažím se napsat další stránku do bakalářské práce. Je mi kolem 25ti a dělám třetí ročník bakalářskýho studia na druhý vysoký škole. Z první jsem odešel po prvním trimestru. Je jarní dopoledne a já vycházím asi s pátym kafem v řadě na zahradu s myšlenkou, „že po tomhle kafi už se do toho konečně položím, a napíšu nejmíň pět stránek.“ Nenapsal jsem ani jednu a zpět do Prahy na studentský byt jsem odjížděl s tím, že to prostě dopíšu tam. Bakalářku jsem sice odevzdal. Ale můj vedoucí mi jí hodil na hlavu a já už ke státnicím nešel. Když jsem stál s tím kafem na zahradě, absolutně jsem nevěděl, proč bych měl, do psí prdele, vyvíjet tak obrovský úsilí, abych skončil s bakalářskym a třeba i magisterskym titulem z oboru Mezinárodní vztahy a evropská studia (u psaní tady toho postu jsem si ani nemohl vzpomenout na přesnej název oboru).

Jak se posouvám životem, čím dál tím víc si uvědomuju, jak kruciálně zásadní je poslouchat své instinkty. V tom jsem při výběru vysoké školy udělal zásadní chybu. Nechal jsem se ovlivnit narativem toho, že by bylo fajn pokračovat v něčem, co navazuje na střední školu, a že je nesmysl jít studovat cokoli, co je spjatý s audiovizuálním světem. Dyť jsem na to přece neměl předchozí vzdělání, a ani prokazatelný talent. Počkat. Nebo měl?! Cyklistický svět a všechny věci, které jsem v životě kolem kola stavěl, byly ve své podstatě založeny na maximální kreativitě, schopnosti propojovat věci, vymýšlet marketingové strategie osobního brandu, eventů, práce s médii a tak dál. Hlad mě a mých kámošů po tom se prosadit v prostředí gravity cyklistiky mi nakonec dal daleko víc, než všechny školy. Vím to, protože jsem tam byl, studoval a viděl to.

Kolo tak, jak ho vnímám já, je v podstatě daleko víc o uměleckém sebevyjádření, než o sportu. Vše je spojený s designem a nějakým citem pro estetiku. Má to tak každý biker? Rozhodně ne. Ale ty nejlepší bych se nebál přirovnat k regulérním světovým umělcům. Začíná to u designování samotného složení kola v rámci tvaru rámu, volby komponentů, barvy, pokračuje to přes stavbu a designování překážek, správnou volbu oblečení, fitness kulturu těla a finalizuje to často samotným audiovizuální ztvárněním samotného sportu. Poslední zmíněné mě nakonec ze všeho bavilo nejvíc. Teď to vím, měl jsem jít na fotografii, možná filmovou školu. Měl bych nejlepší výsledky ve škole? Byl by ze mě další Tim Burton, nebo Nolan? Spíš asi ne. Ale měl bych výrazně jasnější CÍL A VIZI, který bych pak dokázal líp ohýbat a směrovat. V rámci mý cyklistický éry mi všechno dávalo smysl a věděl jsem, kam směřuju a na druhou stranu, kde mám limity.

Bohužel tím, co se dělo v mém studijním životě a posléze v prvních zaměstnáních, jsem si už tak jistý nebyl.

Dnes už vím, jak je zásadní mít cíl, vizi, smysl. I když se v čase mohou tyhle veličiny měnit. I můj oblíbenec Arnold Schwarzenegger to říká, kudy chodí: „If you have no goal or vision, you drift around and you won't end up anywhere.“ Při uvědomování si výše zmíněných cílů atd. je právě extrémně důležité dát na vlastní pocit, ještě líp na vlastní instinkt. Ostatní vám sice mohou radit s nejlepšími úmysly, ale ty jsou zkreslené tím, co považují jako dobré sami pro sebe. Zrcadlí do těhle rad vlastní nesplněné cíle, nebo dokonce obavy. A to je začátek konce. Když jsem začal mluvit o našem podcastu NOHAMA NA ZEMI, všichni mi říkali, že už je trh s podcasty přeplněný a že jsem si vzpomněl pozdě. To samý jsem slyšel, dokonce od blízkých lidí, že je nonsense budovat podcast studia. Slyšeli jsme to všechno s Fazolem oba. Jediná naše výhoda, která zřejmě přichází s věkem byla, že jsme všem slušně řekli: „Táhněte s těma názorama do hajzlu.“

My máme totiž vizi. Víme co, proč a jak děláme, a každý krok je promyšlený. Jasně, můžeme zakopnout. Můžeme zavrávorat, ale směr měnit nebudeme. Realita AV online tvorby podcastů je totiž taková, že:

• spousty podcastů vzniká, ale ještě více jich díky náročnosti pravidelně tvořit zaniká
  

• již nelze v záplavě kvanta obsahu na internetu vyniknout - ale je rozdíl, jestli tvůrce vyrábí špatný obsah nebo dobrý - toho kvalitního a dobrého je stále málo
  

• Youtube v roce 2023 dle Nielsen dotahuje celosvětové klasické televizní vysílání ( YT denně sleduje 2,5 - 2,7 mld. lidí)
  

• Youtube rozdělí mezi tvůrce 70 miliard dolarů ročně (1,6 bilionu CZK)
  

• v rámci 5ti let může být pro firmu daleko důležitější, jakým obsahem se prezentuje na YT, než na vlastní webové platformě (za 10 let bude YT či jiná SoMe primárním zdrojem prvotních informací)
  

• Youtube má přes 1mld. aktivních konzumentů podcastů měsíčně
  

• Dle Youtube absolutně není potřeba házet flintu do žita a myslet si, že AI obsah přebírá nadvládu nad kompletním tvůrčím procesem - ba naopak. Lidé vyhledávají čím dál tím více autentičnost a reálné zkušenosti a emoce daných lidských tvůrců, které AI zkrátka neumí zprostředkovat
  

Co myslíte, vyplatilo by se poslouchat všechny důvody proč v roce 2025 nedělat to, co s Fazem děláme, nebo bylo rozumnější zariskovat a být připravení na to, kam se společnost a internet přesouvá? Já mám jasno. A první klienti BigBrigade podcast studií taky.

Jsem rád, že jsem ty vysoký školy zkusil. Nemám ani jeden titul, ale mám po svym boku Vláďu, s kterym jsme se za ten jeden trimestr stali nejlepšíma kámošema. A po letech i byznys partnerama.

Žádná odbočka v životě není špatná. Ale je vždycky dobrý jít po tý hlavní cestě, která je lemovaná všema malejma a většíma cílema, vizema, touhama. A pokud tou odbočkou jdete už moc dlouho…zkuste se zamyslet, jestli se všechno nevyřeší prostě tím, že budete konečně poslouchat svůj instinkt. BB. - #GETSHITDONE PS: Mrkněte na TUHLE EPIZODU s Petrem Jáklem. Tenhle blog post jsem psal ještě, než jsme s Peťanem točili. A musím říct, že jeho slova ve mě neskutečně rezonovala, a vše mi zapadalo, protože život vnímá velmi podobně, jako já!